Jak to začalo

Rodinné firmy v ČR jsou významným stavebním kamenem české ekonomiky. Ať již vznikly polistopadovou privatizací či start-upem, v každém případě šlo o budování z nuly za cenu obětování svého pohodlí a vlastně i pohodlí celé rodiny. Z mnohdy zcela nemajetných lidí se ale tvrdou a konsekventní prací stali lidé majetní. Jejich potomci usilí přihlíželi, materiálně z něj profitovali, citově možná tu a tam strádali, když taťka místo procházky popohánět zaměstnance k výkonu a toužili či netoužili v něm v dospělosti pokračovat. A ta situace dozrála, z polistopadových třicátníků tady máme generaci 60+, která by ráda ty rozjeté vlaky přesměrovala na výhybku svých potomků, těch současných třicátníků. Má to ale řadu úskalí.

Kde jsou ta úskalí?

Pojďme se zamyslet

Emoce

Ta firma je jako moje dítě! Ano, ale emoce tvůrce, který dřel jako kůň aby od nuly vydoloval z ničeho něco se nemusí shodovat s emocí potomka, který tak nějak od útlého dětství měl všechno, snad kromě té občasné pozornosti rodiče, který se domů zpravidla vracel dlouho po večerce. Nedivme se, když v tom nebude chtít pokračovat, nemusí to být projev neschopnosti, pohodlnosti, prostě dnes už život nabízí i jiné perspektivy, než polistopadová euforie chtít podnikat.

Erudice

Ruku na srdce, byla to divočina ty devadesátky. Podnikatelské vzdělání á la seriál Žena za pultem, ale ta snaha, ambice, sebezapření chtít něco dokázat to vybalancovalo. Podmínky katastrofa, já osobně ladil první byznys přes rok z budky, protože telefonní linky prostě nebyly. A dnes, technologie bez hranic, spousty a spousty ambiciózních jedinců se vzděláním na zahraničních universitách, s praxí v nadnárodních korporacích, obstojí Váš potomek v té tvrdé konkurenci, kde intuice už nestačí?

AMBICE

Ambice nejsou schopnosti, nebudou dědičné. A dnešní doba nabízející rozličné živostí směry podle vlastní volby, to už nejsou ty divoké devadesátky. Ne všichni z nás chtějí jít stejnou cestou svých otců, nic špatného, prostě život. Slovy klasika - Ctěte svou cestu. Byla to vaše volba, vaše rozhodnutí a respektujete-li půdu, po níž šlapete, i tato půda bude respektovat vaše stopy. Dělejte vždy to nejlepší pro udržení a směr a cesta udělá totéž pro vás.

Řekl bych
to takto:

Máte-li schopného pokračovatele/telku jste štastný člověk. To neznamená, že v opačném případě je to nějaká smůla, prostě osud tomu tak chtěl. A jestli se rozhodnete společnost neprodat, tak právě takové dočasné vedení firmy je jedna z rolí interim-manažera.